Novinka v rozhodování Ústavního soudu v oblasti státního občanství
Ústavní soud v minulém týdnu vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky zastoupené advokátem naší advokátní kanceláře Mgr. Pavolem Kehlem. Ústavní stížnost byla podána proti rozhodnutí Ministerstva vnitra a následnému rozhodnutí ministra vnitra v řízení o rozkladu, kterými byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky. Jako důvod pro zamítnutí žádosti přitom Ministerstvo vnitra uvedlo ohrožení bezpečnosti státu podle § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství. Přitom dle zákona o státním občanství se v případech, kdy Ministerstvo vnitra rozhodne o zamítnutí žádosti z důvodu ohrožení státní bezpečnosti na základě stanoviska Policie ČR nebo zpravodajské služby, tato stanoviska nestávají součástí spisu a v odůvodnění Ministerstvo vnitra uvede pouze, že k zamítnutí došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu.
Žadateli se tak nedostane žádného rozsáhlejší odůvodnění, proč jeho žádost byla zamítnuta. Za normálních okolností by žadatel mohl využít soudního přezkumu daného rozhodnutí, a tak se bránit před možnou libovůli správního orgánu, který bez uvedení jakýchkoliv skutečností dokládajících jeho tvrzení o rizikovosti daného žadatele pro státní bezpečnost žádost zamítnul. Takový soudní přezkum ovšem dle § 26 zákona o statním občanství není v případech, kdy Ministerstvo vnitra zamítlo žádost z důvodu ohrožení bezpečnosti státu na základě stanoviska Policie ČR či zpravodajských služeb, možný. Daná úprava, konkrétně výše zmíněny § 22 odst. 3, byla u Ústavního soudu ČR napadena již v roce 2016. Ústavní soud tehdy návrh na zrušení daného ustanovení zamítl. O rok později pak byl napaden § 26 daného zákona, ovšem i ten před Ústavním soudem obstál.
V loňském roce nicméně Ústavní soud v nálezu pod sp. zn. Pl. ÚS 22/20 dovodil, že ačkoliv je výluka soudního přezkumu jako taková ústavně konformní, tak to neznamená, že by existovala výluka pro přezkum rozhodnutí o zamítnutí žádosti vydaných Ministerstvem vnitra na základě § 13 odst. 2 Ústavním soudem. Žadatel, jehož žádost byla zamítnuta z důvodu jeho údajné rizikovosti pro státní bezpečnost, se tak sice nemůže proti rozhodnutí bránit u správních soudů, nicméně může podat ústavní stížnost proti rozhodnutí Ministerstva vnitra. Tato možnost je pro žadatele pojistkou proti možné libovůli Ministerstva vnitra a zajištěním jeho práva na spravedlivý proces. V nálezu Pl. ÚS 22/20 Ústavní soud ovšem nakonec dospěl k závěru, že vzhledem k okolnostem daného případu k zásahu do ústavním pořádkem zaručených práv nedošlo, a proto ústavní stížnost zamítl. V intencích tohoto nálezu podal Mgr. Pavol Kehl v zastoupení stěžovatelky ústavní stížnost proti výše zmíněnému rozhodnutí Ministerstva vnitra, resp. ministra vnitra.
Ústavní soud v řízení o stížnosti po seznámení se se stanovisky bezpečnostních služeb, na jejichž základě bylo zamítavé rozhodnutí vydáno, rozhodl, že informace uvedené v daném stanovisku ve skutečnosti nelze kvalifikovat jako utajované, jelikož jsou stěžovatelce známy a veřejně dostupné, a proto není důvod, aby tyto informace nebyly uvedeny v odůvodnění rozhodnutí tak, aby se s nimi mohla žadatelka obeznámit a pokusit se v případném rozkladu ministra vnitra přesvědčit o tom, že by její žádosti mělo být vyhověno. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil pro rozpor s právem na spravedlivý proces. Ministerstvo vnitra tak musí o žádosti žadatelky rozhodnout znovu, přičemž je však povinno za předpokladu, že tuto žádost znovu zamítne, toto rozhodnutí řádně, přezkoumatelně a přesvědčivě odůvodnit.
Pro všechny žadatele o státní občanství, tak nález Ústavního soudu z minulého týdne přináší důležité potvrzení toho, že v českém právním řádu existuje soudní přezkum proti potenciální zvůli Ministerstva vnitra.
V případě zájmu o více informací se na nás neváhejte obrátit.
Monika Rutland, partner
rutland & partners, advokátní kancelář s.r.o.
email: monika.rutland@rutlands.cz
tel: 226 226 026
