KE KORONAVIRU: NÁHRADA ŠKODY ZPŮSOBENÉ PROTIEPIDEMIOLOGICKÝMI OPATŘENÍMI
V souvislosti s pandemií virového onemocnění Covid-19, které je způsobeno novým druhem koronaviru SARS-CoV-2, přijaly úřady České republiky různorodá opatření. Tato opatření v mnoha případech způsobila finanční újmu. To je zejména případ nuceného uzavření velkého množství provozoven, ve kterých dochází k maloobchodnímu prodeji zákazníkům. Ale týká se to i osob postižených zákazy překročení státních hranic, ať už jednotlivců, kteří nemohli odcestovat na dovolenou, nebo podnikatelů, kterým výrazně ubyla zahraniční pracovní síla.
Níže přinášíme krátké shrnutí nejzásadnějších právní institutů, které mohou představovat východiska z této tíživé situace.
A. ZPŮSOB VYDÁVÁNÍ MIMOŘÁDNÝCH OPATŘENÍ
Maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách byl (s určitými výjimkami nezbytnými pro zajišťování základních potřeb obyvatel) nejprve zakázán s účinností ode dne 14.3.2020 od 6:00 hod. do dne 24.3.2020 do 6:00 hod usnesením vlády přijatým jako krizové opatření ve smyslu zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona.
Od 24.3.2020, 6:00 pak jsou v účinnosti mimořádná opatření, které vydalo už Ministerstvo zdravotnictví, a to podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
Tato změna vyvolala v odborné veřejnosti řadu debat o tom, zda účelem této změny v legislativním přístupu není zamezení práva na náhradu škody. Zatímco krizový zákon s náhradou škody výslovně počítá, zákon o ochraně veřejného zdraví žádnou proceduru pro odškodnění osob omezených tímto druhem opatření nezná.
Zda vláda skutečně úspěšně zamezila povinnosti nahradit škodu vzniklou po 24. březnu, bude nepochybně ještě otestováno v soudních řízeních, kde se dá očekávat od Ministerstva financí silná obrana státního rozpočtu. To koneckonců již deklarovalo, že dle jeho právního názoru škoda nenáleží ani za úvodní desetidenní období, kdy se zákaz řídil krizovým zákonem.
B. NÁHRADA PODLE KRIZOVÉHO ZÁKONA
a. Náhrada za omezení vlastnického nebo užívacího práva (§ 35)
Krizový zákon upravuje předně náhradu za omezení vlastnického nebo užívacího práva. Za to náleží právnické nebo fyzické osobě peněžní náhrada. Peněžní náhradu je povinen vyplatit orgán krizového řízení, který o omezení práva rozhodl a vyplácí se do 6 měsíců od ukončení nebo zrušení krizového stavu.
Toto ustanovení míří primárně na objekty zabrané přímo pro účely zvládání probíhající krize (např. hotely, které by byly zabrány za účelem zřízení provizorní nemocnice). Znění zákonného ustanovení by šlo výkladem aplikovat i na aktuální situaci, kdy jsou uživatelé mnoha nebytových prostor fakticky omezeni v jejich obvyklém využití; přiléhavější však bude použití procedury náhrady škody, kterou popisujeme níže.
Co do výše náhrady obsahuje krizový zákon následující vodítko: „V případě, že dojde k omezení výkonu vlastnického práva k nemovitosti, poskytne se jejímu vlastníku náhrada odpovídající míře omezení jeho majetkových práv podle občanského zákoníku.“ V zásadě půjde tedy zřejmě o náhradu odpovídající náhradě škody.
b. Náhrada škody (§ 36)
Dále krizový zákon zavazuje stát nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními. Tato povinnost bude jistě v brzké budoucnosti velmi frekventovaným předmětem právních sporů.
Z hlediska právní teorie jde o tzv. objektivní odpovědnost – k prokázání nároku postačí prokázání vzniku škody a prokázání toho, že vznikla kvůli krizovému opatření (příčinná souvislost).
Stát se může odpovědnosti zprostit pouze tehdy, pokud prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám. Toto omezení částečně reflektuje i tzv. povinnost prevence, kterou je třeba mít v této souvislosti na zřeteli. Podle občanského zákoníku je totiž každý povinen počínat si tak, aby nedošlo k újmě na majetku jiného. Pokud by tedy např. majitel restaurace s vědomím, že jeho odbyt bude v následujících dnech dramaticky omezen, objednal čerstvé suroviny, nemůže při jejich zkažení vymáhat jejich hodnotu po státu.
Pokud jde o výši škody, občanský zákoník definuje škodu jako újmu na jmění, která má dvě složky – skutečnou škodu a ušlý zisk. Ze znění krizového zákona není důvod se domnívat, že povinnost náhrady by se vztahovala jen na škodu skutečnou. V této souvislosti je však potřeba připomenout, že u ušlého zisku bude komplikované prokázat jeho výši a dovodit příčinnou souvislost. Jinými slovy – za situace probíhající epidemie bude zřejmě stát při své obraně prezentovat ušlý zisk vypočtený na základě obvyklého zisku v předešlých obdobích jako spekulativní (tržby mohly restauracím klesnout i při otevřených provozovnách z důvodu prosté obavy lidí pohybovat se na veřejnosti).
Výši škody bude stát v případném řízení zřejmě chtít ponížit též o různé úlevy, které poskytuje poškozeným skupinám plošně za účelem zmenšení ekonomických dopadů mimořádných opatření. Tyto úlevy jsou však ve většině případů navázány na jiné ekonomické situace, než je vznik škody (např. ošetřovné pro rodiče dětí) či znamenají pouze odklad některých povinností (zálohy na daň z příjmů, bezúročné půjčky). O započitatelnosti na náhradu škody by se však dalo uvažovat například u kompenzace části mezd zaměstnanců.
Zákon dále stanoví zvláštní proceduru k uplatnění nároku na náhradu škody: uplatňuje se písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě poškozená osoba dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody. Ačkoli ke vzniku škody může docházet postupně (postupná expirace zboží, postupná nemožnost plnit závazky vůči dodavatelům či pronajímatelům, postupné narůstání ušlého zisku atp.), je zřejmé, že poškození by měli uplatnit svůj nárok nejpozději v první polovině září 2020. Nárok se uplatňuje u orgánu krizového řízení, který vydal krizové opatření – tedy v první fázi u vlády, v druhé fázi u Ministerstva zdravotnictví, ovšem i tato formální otázka bude jistě ještě předmětem odborných debat.
C. SHRNUTÍ A DOPORUČENÍ
Současná situace je mimořádná i z hlediska práva, které na plošná omezení tohoto rozsahu není příliš připraveno. Je tedy velmi obtížné předvídat výsledek aktuálních debat a budoucích sporů o náhradu za škody vzniklé jako důsledek mimořádných opatření.
Vzhledem k zatím nejasné právní situaci doporučujme shromažďovat doklady týkající se jakékoli újmy, kterou jste v souvislosti s opatřeními úřadů během koronavirové krize utrpěli. Pouze dobře zdokladovaná škoda bude totiž pravděpodobně mít šanci na proplacení bez nutnosti soudního vymáhání.
Jako nejperspektivnější se jeví nároky na skutečnou jasně vyčíslitelnou a prokazatelnou škodu utrpěnou v úvodním desetidenním období trvání mimořádných opatření, tedy v období účinnosti usnesení vlády provádějící krizový zákon. U ostatních nároků se dá očekávat poměrně zdlouhavé soudní řízení, přičemž je možné, že rozhodující stanovisko zaujme až Nejvyšší či Ústavní soud.
V nepřehledné a dynamicky se vyvíjející situaci doporučujeme požádat o kvalifikovanou radu odborníků, kteří Vám pomohou nalézt efektivní řešení problémů, které vznikly v důsledku této nelehké situace.
Kontakt pro více informací:
Mgr. Michal Dobiáš, advokát
rutland & partners, law firm
tel: +420 226 226 026
email: michal.dobias@rutlands.cz
