Česká legislativa rozeznává tři druhy smluv mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Každá smlouva má svá vlastní specifika a řídí se ustanoveními českého zákoníku práce. Hlavním typem smlouvy je pracovní smlouva, která podléhá přísné regulaci, ale přesto se v ní může vyskytovat řada modifikací.

• výběr nejvhodnější formy pracovního poměru (pracovní smlouva, dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti)
• úprava možností skončení pracovního poměru, systému odměňování (např. variabilní mzda) atd.
• pomoc v oblasti zaměstnaneckých karet, pracovních povolení

Zaměstnanci v České republice v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou jsou velice dobře chráněni a nemohou být propuštěni bez konkrétního důvodu. K legitimním důvodům patří obecné organizační změny, kvalifikované porušení povinnosti zaměstnance nebo zdravotní nezpůsobilost. Za určitých okolností mají zaměstnanci nárok na zákonné odstupné (v kombinaci s výpovědní lhůtou).

• sestavení výpovědi
• přezkoumání dokumentů týkajících se výpovědi (oznámení, rozhodnutí o organizačních změnách, atd.)
• zastupování v soudních sporech o protiprávním ukončení pracovního poměru

Pracovní poměr se řídí nejen českým zákoníkem práce, ale také zákonem o zaměstnanosti a různými předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví. Orgány státní správy proto vykonávají dohled nad pracovněprávními vztahy. Tyto orgány mohou zaměstnavatelům uložit vysoké pokuty.

• analýza rizik
• zastupování ve správním řízení před orgánem inspekce práce
• odvolací řízení před správními soudy